Recenze alba Keepin' On, Rollin' Hard

uveřejněná na on-line české verzi časopisu CROSSROADS

Celkem tucet písní čítá nové album pražské kapely The Cell. Celkově se tahle muzika nachází někde v průsečíku cest jižanské bluesrockové a české bigbítové a po pravdě řečeno, sluší jí to tam. Jednotlivé písně jsou obratně zahrané, vkusně zaranžované, příjemně melodické, i když možná trochu větší míra razance by téhle desce přece jen slušela.
Album poprvé představuje za sólovým mikrofonem ostříleného bigbítového frontmana Michala Cermana, který vystřídal Američana Davida Gora (který album otextoval a hostuje na něm). Je tudíž logické, že Cermanův přístup ke zpěvu je poněkud odlišný, středoevropštější než byl Gorův. S výjimkou Nothing Better To Do z repertoáru LeAnn Rimes (na albu ji zpívají vokalistky The Cell Vlaďka Svobodová a Veronika Milatová) je celý materiál desky původní. Snad jediná vada na kráse kazí toto konstatování. Totiž refrén písničky Someday jakoby z oka vypadl diskotékovému hitu Coco Jambo skupiny Mr. President z roku 1996. A to včetně první věty sloganu. Jinak vás při poslechu tohoto opravdu velmi příjemného bigbítového alba s chytlavými písničkami, barvitými vokály a povedeným zvukem opravdu nic neruší. A to od úvodní jižanské Time of My Life až po závěrečnou působivou country baladu Out Of Time v podání Vlaďky Svobodové. Keepin´On, Rollin´Hard je nadprůměrná deska nadprůměrné kapely.
(Ilja Kučera ml.)
Recenze alba Keepin' On, Rollin' Hard

uveřejněná v polském časopise Twój Blues

K hudebním žánrům, které jsou úzce spojeny s konkrétní částí světa a jsou prezentovány hudebníky ze států od těch částí vzdálených, přistupuji s větší opatrností než obvykle. Bez ohledu na to, jestli se jedná o africký folklór hraný na Mazowsku (je to část PL), reggae z Poznaně nebo southern rock z Čech.
Jak je známo, některé z žánrů pochazející z nějake určité oblasti se osamostatnily a ztrácejí svůj původní úzký kontakt s místem, ze kterého pochází. Tohle se stalo třeba s blues, jehož různé místní odrůdy můžeme slyšet skoro ve všech částech světa. Jinak to ale vypadá pokud se jedná o výše zmíněný český southern rock. Právě tento žánr je dominantní na desce Keepin`On, Rollin` Hard české skupiny The Cell.
Album slibně otevírá intro k písni Time of My Life, která napovídá, co najdete v další části desky.
V této písni jsou asi nejvýraznější inspirace Čechů. Velice dobře je slyšet echo pozdějších desek Lynyrd Skynyrd, nebo též sólové počiny Johnny Van Zanta. Je třeba uznat, že hudebníci zvládli úkol, neboť místy zní opravdu velice jižně a americky.
Bohužel víceméně v půlce desky tempo výrazně opadává a začíná být trochu nudné. Tu a tam se objeví zajímavý riff nebo chytlavá sloka (Let It Ride) a za nimi nepříliš zajímavý stadionový refrén. I když je chvílemi rozhodně příliš klobouků a kovbojskych bot a málo zajímavých nápadů, tvorba The Cell by se měla trefit do vkusu fanouškům žánru.
(Jakub Jeźina)
Recenze alba Keepin' On, Rollin' Hard

uveřejněná na on-line verzi magazínu ROCKBLOCK.BLUESSPOT

Originál najdete zde

Tyto dvě dámy a pět pánů z kapely The Cell nazývají svou muziku jižanským blues-rockem. Založena byla v roce 2002 zpěvákem Davidem Gorem, který pochází z Lousiany a bubeníkem Milanem Milatou, ke kterým se připojilo ještě několik českých muzikantů. V roce 2006 prezentovali své první CD „Are you ready“, které nahrávalo kromě kapely ještě sedm hostů. Toto CD jsem tenkrát objevil náhodou při šmejdění u amerického obchodníka CD Baby. Kousky, které zkomponovali kytarista Michael Beneš a zpěvák David Gore mne neobyčejně nadchly. Jejich muzika mi přišla upřímná a uvolněná, bez nějakého zbytečného přikášlování. Byl to dobrý rock s melodickým a klasickým spodkem, balady byly silné, nekýčovité. Nyní se před několika týdny objevilo jejich druhé CD „Keeping On rolling Hard“, opět zde najdeme až na jednu písně od Beneše a Gora. David Gore ovšem dle obalu už není v kapele, zpěvákem je nyní Michal Cerman. Vedle Michala a Milana sestává kapela ještě ze zpěvaček Veronika Milatová a Vladka Svobodová a kytaristů Michala Beneše a Martina Endla, na basu hraje Leoš Koudelka. Hned první skladba „Time of my life“ se u mě postrala o slzy štěstí. O zvláštní atmosféru v intru se postaral vězeňský zpěv. Výborný mužský hlavní zpěv, ženské vokály a kytarové sólo, které probublává bažinou(???). Dechové nástroje dominujou hned v další písni „Find My way home“ a zpěv Veroniky, Vlaďky a Michala obstarávají dodatečně soul. Song je ztřižen v podobném stylu jako „Sweet home Alabama“ . Čas balad s oporou varhan a dotek country uvádí „Someday“. Společně s velkolepými kytarovými tóny se stará tato píseň o to, že si tuto píseň budete přehrávat stále znova a k dodatečnému požitku si otevřete lahev Plzně. „Give me an answer“ je klasická rocková v AOR stylu. „Too late to say I´m sorry“ je countrybalada, zůstává ale při zemi a nesrolují se z ní ponožky. „How ´bout you“ relaxačně rockuje v J.J. Cale stylu s banjem a krátkými křupavými kytarovými sóly. „Let it ride“ je jižanský rock lehčího stylu. Banjo podporuje kytarové riffy u jižanské popárny „Noting better to do“, jediné coververzi celého 53minutového CD. Děvčata zpívají v tomto případě bez Michala. Ostatně zpěv se mi velice líbí i v ostatních písních, barvy hlasů těch tří znějí spíše po Southern Comfort než po becherovce. Nástup rytmické frakce přijde k řeči při „Pieces of wild“ načež se krásně zrockuje, jako také u uptemposongu „Cameron blues“. Basa tepuje, kytarová sóla hezky vyhrávají akcenty a varhany v pozadí. Markantní kytarový riff u „Rock star“ bude podán se slidekytarovými attaky a outro kytarové frakce se neutopí v bažině lhostejnosti, osvěžující rockový song. K dobrému konci desky uslyšíme ještě baladu „Out of time“, s pěkným honky tonk pianem. A můj závěr? Obohacení mojí sbírky CD.
(Volker)

The Cell: David Kangas je pro nás štěstím

uveřejněno 20.12.2009 na serveru www.topzine.cz
autor článku je Karel Slabý
celý článek zde

Pražské Futurum hostilo 17. prosince původní českou blues-rockovou kapelu The Cell. Pro Topzine se nám podařilo získat exkluzivní interview s lídrem Milanem Milotou a nově pžíchozím zpěvákem a saxofonistou z oblasti amerického Bostonu, Davidem Kangasem.

Kapelu jste založili před sedmi lety. Co vás vedlo k blues-rocku?

Milan: Já jsem jižanský rock poslouchal už hodně let předtím a hrál jsem s kapelou General Lee, která na něj byla taky zaměřená, to pak už vlastně navázalo v Cellu.

Takže v podstat? přirozený vývoj. A co vy Davide?

David: Já měl vždycky rád blues a jazz, ve spojení se saxofonem, takže blues-rock jsem od samého počátku na jevišti rád prezentoval.

V současné době má The Cell osm členů. Plánovali jste původně tak velkou kapelu, nebo se to vyvinulo časem?

Milan: V podstatě od začátku jsme plánovali větší složení. Jen navíc přišel klávesák, s tím jsme úplně nepočítali.

Koncertujete nejen u nás, ale i v jiných zemích, například Itálii, Německu, Španělsku a dalších. Je rozdíl v publiku?

Milan: Je to rozdíl. Ve většině těch zemí je blues-rock doma, lidi si to víc užívají, není to takový underground jako tady u nás. Tady se to v médiích moc nehraje. Venku ano, tam je základ třeba Lynyrd Skynyrd a tyhlety skupiny. Je to pro ně prostě větší zábava.

V roce 2008 jste hráli jako předskokani Olympicu. Jaké vám to dalo zkušenosti, jste s nimi stále v kontaktu?

Milan: Jsme s klukama pořád ve styku, nedávno jsme mluvili s Petrem Jandou, budeme u něj nejspíš natáčet tři písničky někdy koncem ledna. S Olympicem jsme jeli dvanáct koncertů, je to kapela která má z 80. let základnu posluchačů, vždycky přišlo kolem 1 000 až 1 500 lidí, coč bylo samozřejmě příjemné na hraní.

No a tenhle rok v květnu jste vystoupili s legendárními ZZ Top. Jak jste se k tomu dostali?

Milan: Dávali jsme nabídku na agenturu, která ten koncert u nás dělala, ti to poslali ke schválení na management ZZ Top, prošli jsme a odehráli ten koncert ve sportovní hale.

Otevřelo vám to nové dveře?

Vlastně i v české republice, spousta pořadatelů přihlížela k tomu že jsme odehráli koncert s takhle velkou kapelou před tolika lidmi, rozhodně to pro nás byla velká zkušenost. Byl to čistě blues-rockový koncert, takže přišla spousta lidí kteří mají tuhle hudbu hodně rádi.

Máte s nimi ještě nějaký kontakt?

Milan: Máme, dokonce se na podzim plánovalo turné asi osmi koncertů v zahraničí, nakonec se to přesunulo zatím na rok 2010.

Tenhle rok opustil kapelu zpěvák David Gore, váš spoluzakladatel. Co ho k tomu vedlo?

Milan: On se hlavně odstěhoval nějakých 150 kilometrů od Prahy, takže by to pro něj bylo asi komplikované na dojíždění. Nastoupil David Kangas, což je muzikant, který ma tuhle hudbu hodně pod kůží, byli jsme moc rádi že jsme měli to štěstí jej najít. Takže kapelu to myslím si nijak negativně neovlivnilo.

Davide, jak jste se dostal k téhle kapele a jak se vám tady líbí?

David: Myslím že Vlaďka, jedna ze zpěvaček, mě znala z jednoho koncertu z Ústí nad Labem. Dala kontakt Milanovi a po domluvě se mi ozvali. Něco jsme spolu nazkoušeli, všechno fungovalo na výbornou, takže nic nebránilo podepsání kontraktu.

Na stránkách píšete, že rok 2009 shrnete v roce příštím. Vaši fanoušci a naši čtenáři jsou už jistě nedočkaví, můžete tedy uplynulý rok exkluzivně pro naše čtenáře stručně shrnout už teď?

Milan: Určitě byla velká změna ta výměna frontmana, protože najít amerického zpěváka na české půdě je těžké. Měli jsme opravdu velké štěstí. Samozřejmě spousta koncertů, už máme spoustu dalších věcí zabookovaných na příští rok, ale ten zpěvák pro nás byl hodně důležitý.

A na závěr, plány do budoucna?

Hlavně zkoušet, vydat s Davidem novou desku. Rádi bychom si ještě dali ty ZZ Topy.

Díky za rozhovor a hodně štěstí!

Před ZZ Top vystoupí česko-američtí bluesrockeři The Cell

uveřejněno 10.3.2009 na serveru novinky.cz
celý článek zde

Česko-americká bluesrocková kapela The Cell vystoupí 26. května v Praze před slavnými ZZ Top. Ještě předtím odjede do USA sbírat zkušenosti v samotné kolébce blues.

The Cell vyrazí v dubnu do Louisiany, odkud pochází frontman David Gore, a zahrají tam na pěti klubových scénách. Osmičlenný soubor předvede Američanům styl, který sám označuje jako "southern-fried Bohemian bluesrock".

V roce 2006 jim vyšlo první CD Are You Ready. Vystupovali jako předskokani Johna Mayalla, The Sweet nebo Tito and Tarrantula. V květnu je čeká zkouška ohněm, když zahrají před tisíci posluchači v pražské Tesla Aréně jako support ZZ Top. V létě pak budou vystupovat v Polsku a na mnoha festivalech v ČR.

The Cell se drží osvědčeného, zdánlivě jednoduchého receptu, který dovedli k dokonalosti Lynyrd Skynyrd, Eric Clapton, John Mayall či právě ZZ Top. Poučeni na nejlepších světových vzorech, dali v ČR dohromady profesionálně znějící "jižanský" band se třemi kytarami a dvěma vokalistkami. V českých poměrech vynikají velmi dobře zvládnutými vícehlasy a výhodou je i to, že zpěvák nemá přízvuk, protože pochází z Louisiany.
Legendy jižanského rocku ZZ Top se do česka vracejí už poněkolikáté. Letos slaví čtyřicáté výročí založení v nezměněné sestavě. Loni jim vyšla zatím poslední deska a DVD Live from Texas, svědčící o jejich neutuchající energii. Vstupenky jsou k dostání v běžných předprodejích za 890 až 1350 korun.

Recenze alba ARE YOU READY

uveřejněná na on-line verzi magazínu ROCKSHOCK

Podle mého názoru nejlepší česká kapela, co hraje jižanský rock. Na první pohled si všimneme skvělé angličtiny zpěváka, super rytmiky a perfekně znějících kytar. A ty ženské vokály dostanou každého rockera na kolena! The Blues Never Stops celou desku otevírá a byla to výborná volba. Velice chytlavý refrén a vynikající sólo kytary dodávají písníčce obrovskou sílu. Druhá pecka Ready For a Ride je táhlá rocková klasika, která je perfektní záruka zábavy na motorkářský sraz. Out Of Time je pomalá a melodická věc, která člověka vezme za srdce. Velice silná píseň, která ukazuje sílu kapely. Rokec jako svině je zpět s písní Burnin Like a Fire. Skvělé sbory v refrénu a výborné bicí především. Zpěv je znovu bez chyby. Dreams Inside My Head je klidná a přitom silná skladba, která má své kouzlo. Naprostá pohodovka je I Haven't Got A Lady. Back Door Woman a změna zpěvu, tuhle píseň si poslechněte pozorně a zjistíte krásnou změnu oproti ostatním. Down je zaručeně úchvatný jižanský rock, který posluchače strhne po pár sekundách poslechu. Third Bitch In a Row začne skvěle houpavou basičkou a skvělou melodií kytar a super rytmikou a končí ve velkém stylu. Další pohodovka na desce je Long Gone. Vše zakončuje úžasná Fall Into The Sky. Co víc si přát od české kapely, která hraje rock na světové úrovniě! Posluchačům dobré a kvalitní hudby doporučuji tuto desku jako materiál pro studium skvělého rocku.

Vložena: 9. květen 2008
Recenzent: Jirka Eddie
Hodnocení:

Dališovi postřehy z Kolína

(uveřejněno na Herald Dixie)

Ahoj jižanský národe,

tak jsme se v Kolíně konečně dočkali. U příležitosti oslav 6 výročí působení rádia Beat na našich frakvencích se uskutečnila šňůra koncertů Vítkova kvarteta s našimi starými známými kamarády THE CELL.
Původně měla celá šňůra v Kolíně začít 12.ledna, ale díky nějakým zdravotním problémům frontmana Vítkáčů byl stanoven náhradní termín až na samotný závěr šňůry - 15.února. Podle mého předpokladu, potvrzenému už jednou zkušeností, kdy jsem viděl Celu předskakovat Vítkáčům někdy před jedním až dvěma lety v Lišáku ve Kbelích, došlo ke spojení příjemného s užitečným. Příjemným bylo množství lidiček, kteří se dostavili na poměrně jednoduchý, prvoplánový, ale účinný nářez
Vítkova kvarteta a užitečným bylo to, že dostali do uší pořádný kus porce vynikající muziky stále se lepšící Cely.
Po letním Mlejnu, kdy bez jakýchkoliv rozpaků vtrhlina jižanskou scénu - tedy aspoň do širšího povědomí - tepličtí Blue Rocket, nastartovalo to ostatní kapely k nevídané aktivitě. The Cell to dokazují vrchovatou měrou. Spousta nových písniček, neustále se zlepšující pódiová show. Taky David se neustále zlepšuje, coby spíkr a průvodce koncertem ...
Supr tahem se ukazuje angažování Martina Endla, který podle mého názoru, hravě strčil do kapsy předcházejícího kytaristu. Jak instrumentálně, pódiovou prezentací a mj. taky pěvecky. Včera odzpíval jednu věc sólově a naprosto přesvědčivě ... Další novinkou pro mě bylo Leošovo sólo na basu, na koncertech dosud věc naprosto nevídaná. BOMBA, BOMBA, BOMBA ........
Radost mi udělal svou přítomností taky Jim Homuta, který už podruhé přijel do Kolína podpořit Tomáše. Společně jsme mávali vlajkou a užívali si skvělého koncertu. Nevím, jestli se The Cell šňůra s Vítkáči aspoň trochu vyplatila finančně (moc bych jim to přál a moc by to potřebovali, aby mohli ty tuny nového materiálu nacpat na nové CD), ale rozhodně to byl
dobrý tah pro propagaci nejen kapely samotné, ale celé naší muziky.

Ještě jednou velké díky
Davide, Michale, Milane, Martine, Tomáši, Leoši, Veroniko a Vlaďko.

Dixie s Vámi … Dališ

Tisková zpráva ke koncertu kapely Sweet

Legendární britská formace the Sweet vystoupí 17.října v pražském klubu Retro Music Hall na Vinohradech.
Desítky světových hitů, přední příčky hitparád, statisíce fanoušků po celém světě - to vše má na svědomí kapel Sweet z Velké Británie. Legendární glam-rocková formace, která patřila zejména v 70.letech k největším hvězdám světové hudební scény, se vrací po 2 letech do české republiky.

Britská skupina the Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. U jejího vzniku stály muzikanti Brian Connolly, Mick Tucker, Steve Priest a Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 vstupuje do kapely její současný lídr Andy Scott a název souboru se zkracuje na the Sweet. "Sladká" čtveřice v 70.letech spolupracuje se slavnou a úspěšnou dvojicí "hitotepců" - Nicky Chinnem a Mike Chapmanem. Z této doby pocházejí největší hity kapely jako Funny Funny, Little Willy, Wig-Wam Bam, Ballroom Blitz a zejména Blockbuster. Kapela v této době bezesporu patřila mezi nejdůležitější kapely glam-rockového období a jednu z nejúspěšnějších kapel 70.let vůbec. Od léta 1974 se formace snažila osamostatnit a hrát také vlastní tvorbu. Ta zaznamenala úspěch až na jaře 1975 například se singlem Fox on the Run, jenž se dostal do Top Ten britské hitparády. Dnes vede the Sweet Andy Scott a na jejich koncertech lze slyšet průřez kompletní tvorbou za celou dobu její existence. U nás bylo možno vidět Sweet na festivalu Masters of Rock 2005, nebo ve stejném roce na dvojkoncertů se skupinou Slade v pražské Sazka aréně. V roce 2007 se skupina představí konečně na sólovém koncertě v Retro Music Hall v Praze 17.října.

Vstupenky k zakoupení v předprodeji v sítích Ticketpro ( www.ticketpro.cz ) a Ticketstream ( www.ticketstream.cz ).

Koncert pořádá agentura Transmusic Booking ve spolupráci s klubem Retro Music Hall.

Reportáž ČT z koncertu Johna Mayalla v Praze na Folimance

Na tomto odkazu můžete najít reportáž české televize z koncertu Johna Mayalla v Praze v Hale Folimanka dne 24.července 2007. V druhé části reportáže je záběr na hrající předkapelu - The Cell.

http://www.ct24.cz/vysilani/?rychlost=high&typ=asx&id=156613&porad=&datum=

Muzikus - recenze alba Are you ready

THE CELL: Are You Ready Muziku této pražské formace lze pro zjednodušení charakterizovat jako southern rock, ostatně i oni sama se tam řadí, nicméně typická jižanská dupárna a la Lynyrd Skynyrd v 70. letech na debutu The Cell figuruje vlastně jen jedna věc a to vskutku parádní otvirák The Blues Never Stops. Ovšem budete-li chápat jižanský rock v širokém smyslu jako různé formy tvrdší, z blues vycházející muziky, nedá se proti uvedené škatulce nic namítat. řekl bych, že vedle už zmíněného kousku skupině nejvíce pasuje poloha těžkotonážního syrově bluesového bigbítu, jaký ztělesňují songy Ready For A Ride a Down. Ovšem na druhou stranu, i cajdáček (Jižani je vždycky uměli...) Out Of Time je jedním slovem nádherný. Zato druhá pomalá věc, Fall Into The Sky, je v důsledku přemrštěného patosu (ten do něj vnesly mj. i hostující smyčce) téměř nesnesitelný.
The Cell samozřejmě neodkrývají nic, co by v rockových dějinách nebylo už mnohokrát odhaleno, a některé jejich songy znějí poněkud šedivěji, ale úhrnem jde o příjemně živočišnou záležitost. A že si tu někdo nesmyslně hraje na Ameriku včetně anglických textů Tak to prr, přátelé: zpěvák a textař téhle kapely David Gore je Amík jako poleno!

Zlatý hřeb: The Blues Never Stops
Zní to jako: prostě jako zemitý blues rock

Autor: Petr Korál
článek na webovém portálu MUZIKUS zde

Bärchen Records (SRN) - recenze CD (překlad)

On their homepage, they call themselves simply a "Southern Rock Band"! This is true, but limiting this first-class group to "only" classical Southern Rock does not do them justice! "The Cell" comes from beautiful Prague, in the Czech Republic (!!!), and it plays refreshing, unencumbered classic rock/blues whose retro base is timely and up-to-date. The group is built around the great U.S.-singer/guitarist David Gore (coming from Louisiana), who impressively proves that this style of music can survive in Eastern Europe. Around Gore is a group of elitist, experienced musicians from the Czech bluesrock scene who present 11 original compositions (written by Gore and guitarist Michal Benes) which are convincing by their successful melodies, as well as their crisp, spicy and powerful arrangements! The songs are dominated by a full 3 guitar line-up, drums, bass, pleasantly filled in with organ passages and, besides Gore's striking voice, there are the splendid, voluminous voices of the southern soul female background singers which sound in the best manner like Lynyrd Skynyrd's Honkettes! Very persuasive song material! At the beginning of the album, there are two genuine, classic southern rock numbers: At first, the great "The blues never stops" with its Lynyrd Skynyrd style licks and the strong, twin, fat guitar solos in the middle. This is followed by the bluesy, riff-filled, full muggy swamp atmosphere of "Ready for a ride", which honors its title and really comes across like an imaginary roadtrip through the U.S. southlands. Great female background voices, fine organ playing and at the end, an ingenious Wah Wah solo. Spicy! Authentic! There are also a few convincing ballads! For example, the melodic "Out of time " with its nice, clear acoustic riff and a great guitar solo in the middle (similiar to 38 Special and Foreigner but without the synthesized sound), or the grooving "Dreams inside my head"! Also, the classy southern-flavoured melodic riff rocker "Burnin' like a fire ", the rocking blues-boogie "Third bitch in a row", the classic, current, very much southern grooving, earthy guitars surrounded blues "Down", as well as the funky riff-based, but uncommonly loose, ear candy "Long gone" which reminds one a little of the Doobie Brothers. The group have been playing the local southern rock scene and rightly so, have already become successful there, as well as having an appearance at the famous "Gator parties" (southern rock festival in Germany)! This is a fine debut and we already look forward to, and have high expectations for, the next album. "Southern Fried Bohemian Blues-Rock" from Prague describes their sound very well! The group, by the way, is managed by Kalle Ramming (the "domestic" southern rocker who, among other things, became famous with his former collaboration with the German southern rock group Flatman) and produced the album together with the group. "Are you ready"? ... - of course, we are ready for The Cell!

Bärchen Records 03/06

Home of Rock (SRN) - recenze CD (p?eklad)

Some things are strange. A Yank as a singer of a Czech group which devotes itself to classical southern rock, or something very similar to southern rock. But what is, actually, classic southern rock? Small tip: "Southern rock is hype, nothing but hype!", as Ronnie Van Zant (lead singer of Lynyrd Skynyrd)once said. Well, the hype is long over. Today, Southern rock is often a meeting place of diehards with strong reactions to music (of many fans and some groups) that is sometimes terribly in. On the other hand, there probably is barely nicer music than these guitars, especially if they indulge in endless solos alone and together, the wonderful piano tones in the well-known Honky-Tonk style, and above all: these spectacular singers who, over and over again, sound so properly after a guy and not after some cissy. We have already mentioned the southern singer masterpiece (Ronnie Van Zant from Lynyrd Skynyrd) which is the one on top. Many others came afterwards and I am still glad about every new one which is capable of shouting and singing melodically. With Mr. Gore, from THE CELL, we again have discovered such a singer. Who are THE CELL anyway? They are Czechs, some from the fallen Czech southern rock group GENERAL LEE, plus Gore,who came to Prague and liked it so much that he didn't want to go back to his native country. Prague is dreamlike, but not really a mecca of rock and roll. These days, the music consumer bends every group to some type of classification. With THE CELL he will get into real trouble. This is not southern rock like LYNYRD SKYNYRD. CHARLIE DANIEL'S is also the wrong classification. GREGG ALLMAN too. So what are they? If you can't find what style they are, it doesn't matter, because their style searches You out! Primarily, THE CELL are like themselves, since THE CELL sound like a fresh rock band which has a desire for melody. And they do not sound like a volume band from the Bible Belt, rather more like a modernized, worldly version from Europe. How refreshing. Before now some people were frustrated: Thank goodness for THE CELL, no NuRock or other hipster junk. They naturally flow in the traditions of good old rock music, absolutely show off with three guitars (and now somebody say to me that 3 guitars on the edge of the stage does not look magnificent) and at the same time sound like groups from the 70's. But they do not play in a blind rage, as some bands do; here creativity is announced. If one absolutely needs a classification, maybe this will help. They are like 38 SPECIAL without every mainstream flow, or terrible radio compulsion with the hideous synthetic orgies of the eighties. This diminished their (38 Special's) great technical and songwriting abilities which revolved around a teeny-weeny jam factor (the song "Long Gone" from THE CELL, for example, sounds similiar to the band JUPITER COYOTE). THE CELL have such pearls on their first album, entitled "Are You Ready?". Whether you take the high class rocker "The Blues Never Stops" (the accompanying video runs on Czech television) or the slightly marshy grooving "Ready For A Ride", to the swinging up tempo number "Third Bitch In A Row" with crazy guitars and excellent hammond organ, to the overriding, female singers song "Backdoor Woman". The ballads are unembarrassing and nice, the rockers in the best way possible free of all stereotypes and also, if not all of the songs are at the highest level, they have managed to reach a level which is almost comparable to U.S. groups. This also counts for the production which is crystal clear and without every useless rubbish precisely on time, the things which you find on timeless rock records. If we spoke a little further about radio, the DJ's of some stations should sometimes play numbers like "Dreams Inside My Head". THIS is a perfect song for the Jukebox. Or must it always be FOREIGNER or "Hold On Loosely" if classic rock is to be played? "Are You Ready?" is a very good CD. The type which one puts on over and over again and is really glad to discover new delicacies each time.

Fred Schmidtlein, 11.09.2005

Poctivé Rhythm & Blues

The Cell hrají anglicky zpívané, z poctivého klasického rhythm&bluesu vycházející chytré písničky. A hlavně znějí až překvapivě 'nečesky'... Ve srovnání s jinými bluesrockovými spolky jsou The Cell poněkud víc bigbítoví a k nějakým ortodoxním 'dvanáctkám' mají daleko, ale to vůbec není na škodu věci.

Autor: Petr Korál - Rock Shock 6/2003

Muzikus - Seznamte se: The Cell

"Jižanská muzika Well, to je špinavé blues, trochu tvrdší muziky a uvnitř boogie. Ale hlavně musí mít prdeldáus," vysvětluje rozesmátý David Gore, rodák z Louisiany, frontman české kapely The Cell. Nápadité, výrazné melodické skladby The Cell staví na kořenech poctivého jižanského rocku, ale rozhodně nejsou tak ortodoxní.

Autor: Ilja Kučera - Muzikus 12/2004
článek z webového portálu MUZIKUS zde